Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Pro maminky andílků

 Pro maminky andílků

 

10.12 2017  Světový den památky zesnulých dětí - v 19 hodin zapalme svíčku

Mít děti není samozřejmost. Druhá neděle v prosinci připadá na den, kdy nás všechny může spojit vzpomínka na někoho, koho moc milujeme, a přesto s ním nemůžeme být, na někoho, kdo nestihl vyrůst, dospět, zestárnout. Neztratili jsme "jen" dítě, ztratili jsme všechny příležitosti mu ukazovat svět, ztratili jsme všechny důležité momenty, ztratili jsme jeho obětí, ztratili jsme jeho úsměv, dotek jeho ručky, nikdy neuslyšíme jeho "mami", ztratili jsme možnost vidět jít ho do školy, zamilovat se, mít vlastní děti, přišli jsme o celý život. Proto je to bolest, která nikdy nezmizí. Ta se bude připomínat pokaždé, když uvidíte jiné dítě v takových situacích. Je potřeba tu bolest přijmout jako součást života. Jako něco co nechcete, ale stejně se toho nemůžete nikdy zbavit. Musíte s tím prostě žít. 

10. 12. má také naše Julinka svátek. Den rozpolcený jako všechny dny, které by měly být přece radostné. Narozeniny, Vánoce, svátky,.... každý takový den znamená radost střídající slzy ze stesku po někom, kdo tu přece taky měl být. 

I tak, všechno nejlepší, beruško naše heart

Myslíme na Tebe, chlapečku náš, dnes a denně. Nepotřebujeme zvláštní den, abychom si vzpomněli. Jsi s námi pořád. Způsobem, který nám nestačí, ale víc mít nemůžeme. Ať jsi kde jsi, milujeme Tě navěky a věříme, že se máš dobře. 

Máma, táta, Julinka a Jolanka heart

 

 

 

    

 

 

 

 

 

Milé maminky,

jestli i Vaše děťátko dostalo andělská křídla, vím dobře, jak vám je. Vím dobře, že ta bolest nikdy nezmizí. Vím dobře, že jen milosrdný čas ji může alespoň trochu zmírnit. Je velice těžké pochopit a přijmout, že smrt je tak konečná, tak nezvratná, tak nepřekonatelná. Je přetěžké žít s pocitem absolutní bezmoci. Horší pocit neznám. Snad i proto se chytám pověstného stébla naděje a doufám, že těch pár dní, které jsme pro sebe měli s mým Honzíčkem vyměřených, nebylo všechno, že to není úplný konec, že se ještě někdy někde nějak potkáme a bude nám spolu krásně....

Ano, nikdo nedokázal, že to jde, ale taky nikdo nedokázal, že to nejde.... Doufejte se mnou.

 

Broken Chain

by Ron Tranmer

We little knew the day that
God was going to call your name.
In life we loved you dearly,
In death we do the same.

It broke our hearts to lose you
But you didn't go alone.
For part of us went with you
The day God called you home.

You left us peaceful memories.
Your love is still our guide,
And though we cannot see you
You are always at our side.

Our family chain is broken
and nothing seems the same,
but as God calls us one by one
the chain will link again.


 

 

 

 

TOPlist