Založit webové stránky nebo eShop

Kompenzační pomůcky

Zkušenost pro všechny, kdo chtějí žádat o příspěvek na pořízení auta !!!

Zažádali jsme, bylo nám přiklepnuto. Bezva. Podmínkou je, aby majitelem byla hendikepovaná osoba, která příspěvek dostala. Nevadí, to se dá zařídit. Jenže.... Auto jsme převzali a odvezli si domů s tím, že majitelem zůstává autosalon, dokud si nevyřídíme na finančním úřadě odečet DPH a dokud finanční úřad ono DPH prodejci nevyplatí. Pak teprve zajde prodejce na registr vozidel a auto odhlásí, ovšem pozor, nemůže ho odhlásit na nezletilou osobu, takže ho odhlásí na dospělého, zákonného zástupce. Vy si znehodnocený malý techničák a odhlášený velký techničák vezmete a jdete na svůj registr vozidel s tím, že auto přihlásíte na své dítě. Tam se vás ale zeptají: " A povolení soudu už máte?" Vy na ně koukáte jak z jara, protože nemáte tušení, která bije. Pán za okýnkem vám ochotně vysvětlí, že když chcete zatížit dítě majetkem, musíte mít svolení soudu. Voláte paní na úřad práce, která vám příspěvek na auto přiklepla, a ona vám sdělí, že to je novinka, kterou se ona sama dozvěděla náhodou, od jiné nebohé maminky, která si tímto procesem prošla, a že to svolení soudu teda musíte mít. Takže voláte na soud, kde po několika přepojeních a po několikerém vysvětlení, o co vám vlastně jde, se dovoláte paní na oddělení pro nezletilé, která vám řekne, že o tom nic moc neví, že to je výmysl dopraváků, a že si teda máte sepsat "nějakou žádost a něco k ní přiložit". Po takto obsáhlé a detailní radě jsem použila svůj selský rozum a sepsala žádost, kterou mi laskavá známá právnička zkontrolovala, a ve výsledku tedy budu podávat k soudu "Žádost o vyslovení souhlasu s jednáním matky jménem nezletilého dítěte", ve které popisuju, o co mi jde, resp. o co jde pánům v registru vozidel. K takové žádosti přiložíte všechno, co se tak může paní na soudu hodit, čili rodný list dítěte, fakturu za auto, předávací protokol, rozhodnutí o poskytnutí příspěvku, kopii ZTP/P průkazu a odhlášeného velkého techničáku. Tento elaborát si vytisknete dvakrát: Jednou odevzdáte na podatelně soudu a jednou si necháte potvrdit pro svou potřebu, protože pozor, teď to přijde: bude to to jediné, čím se můžete hájit v případě, že vás zastaví policejní hlídka. Soudu to může trvat i dva měsíce, než tohle vyřídí a po celu tu dobu vy nemáte zaregistrované vozidlo a nemáte malý techničák, takže pokaždé, když autem jedete, se vystavujete riziku, že vás chytnou při silniční kontrole a vy budete platit, v tom lepším případě. Na registru vozidel mi bylo doporučeno toto auto po dobu soudního řízení NEPOUŽÍVAT, čili na dva měsíce odstavit a chodit s dcerou pěšky... Takže vy nic neprovedete, auto řádně zaplatíte a stejně můžete očekávat minimálně flastr, když Vás hlídka zastaví. No není to bezva v tomhle státě?

Uf. Takže takhle to je, to Vás čeká, pokud budete žádat o příspěvek na auto pro dítě. Tak s tím počítejte a starého auta se zbavte až budete mít tuhle opičárnu za sebou. Až s rozhodnutím soudu můžete jít na registr nechat auto napsat na dítě a dostat malý techničák. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. No comments.

Snad Vám to pomůže a ušetří šok, návaly vzteku, starosti, lítání po úřadech, telefonování a papírování. Jako byste neměli jiné starosti, že....  Pevné nervy při krocení úředního šimla přeje Eva.

 

PS: Tak pozor, ještě malá perlička: Dojdete na soudní podatelnu se dvěma vyhotoveními žádosti, jak vám laskavě sdělila paní po telefonu, ale na podatelně po vás budou chtít vyhotovení čtyři, protože tři potřebují pro soud a jedno pro vás. Takže si dáte kolečko po propršeném městě a hledáte kopírovací službu, která by vás z tohohle drobného problému dostala, protože soudní podatelna za a/ buď kopírkou nedisponuje, nebo za b/ není ochotna do vás ty 4 listy investovat. (4  musíte mít jen žádosti, přílohy stačí jednou)    ;o)

Příběh pokračuje - byli jsme s manželem předvoláni k soudu.... Julince byl stanoven opatrovník v podobě příslušného Městského úřadu, který bude u soudu hájit její zájmy proti vlastním rodičům. V předvolání se také píše, že se máme pokusit dceři vysvětlit o co jde a získat její stanovisko.... Už to nekomentuju...

U soudu - v našem případě opravdu zbytečná fraška, během deseti minut jsme byli venku. Proběhlo běžné soudní řízení s výslechem nás obou, poté jsme byli vykázáni na chodbu a po pěti minutách povoláni zpět do jednací místnosti, abychom si ve stoje vyslechli rozsudek jménem republiky. Zbývá ještě dodat, že Julinčin opatrovník se nedostavil, omluvil se, takže jsme tam šaškovali sami. Paní soudkyně mi doporučila pokusit se na městském úřadě zjistit, kdo se měl řízení zúčastnit, a požádat ho, aby se stejně jako my vzdal práva na odvolání a rozsudek tak ihned nabyl právní moci. Je to týden od rozsudku a zatím je ticho po pěšině, přestože se mi příslušnou osobu najít podařilo a ta mi slíbila, že vzdání se práva na odvolání zařídí. Tak snad se tak už co nejdřív stane, a auto, které jsme si dovezli domů 1. 8. bude během října konečně zapsáno do registru. 

Story pokračuje : po vynesení rozsudku  29.9. mi paní soudkyně doporučila kontaktovat pracovníka Městského úřadu, který měl zastupovat Juli, aby se vzdal práva na odvolání, a celý proces se tak urychlil. Včera, 22.10. jsem volala k soudu, že skoro po měsíci od vynesení rozsudku ještě nemám doma jeho písemnou podobu, jestli není někde chyba. Načež jsem ze sluchátka uslyšela, že paní soudkyně má na "nadiktování rozsudku" 30 - 90 dní, a že v případě potřeby si může požádat o prodloužení této lhůty !!! Takže když se po písemné verzi sháním ani ne po měsíci, tak na ně moc spěchám.... to ten proces opravdu urychlí.... No, spletla jsem se, v říjnu auto přepsané nebude. Čili se riziku pokuty vystavuju denně už skoro tři měsíce a kdo ví, kdy to skončí...

Listopad - auto máme konečně přepsané.... Uf. Julinka je majitelka a já jsem vedená jako provozovatel. Nejlepší na tom všem je, že když jsem s ještě mokrým rozsudkem dorazila na registr, tak se po rozsudku nikdo neptal, nikoho nezajímal, nikdo ho nepotřeboval vidět.... Narazila jsem prostě na jiného úředníka... Kdybych poprvé přišla k jeho okýnku, mohla jsem si snad tohle všechno ušetřit? Radši nedomýšlet.....

 

 

          

 

Kompenzační pomůcky

 

Jak nejen rodiče hendikepovaných dětí dobře vědí, kompenzační pomůcky jsou nezbytné pro usměrnění
vývoje postižených dětí, ale jsou také obecně velice drahé. Proto ne všechno, co bychom potřebovali,
jdeme rovnou koupit. Máme štěstí na šikovné a ochotné prarodiče, a tak co jde vyrobit doma, pořídíme 
s jejich pomocí o poznání levněji. Ať už je to rehabilitační válec, bederní opěrka na židličku nebo
nezbytná úprava na zkušebním chodítku pořízeném z druhé ruky. Nejen za tuto pomoc jim patří velký dík !

 

 Z pojišťovnou hrazených kompenzačních pomůcek máme:

* sedací ortézu Kokina od firmy Ortho-D.I.D.

* vertikalizační stojan od firmy Ortho-D.I.D.

* rehabilitační kočárek Patron

*chodítko Crocodile od R82

*vozíček Avantgard Teen 2 od Otto Bock

 

A takzvaně na koleně vznikly:

Rehabilitační válec : odpadní roura o průměru 30 cm, na kterou je oboustranně lepící širokou páskou
přichyceno několik vrstev tenké flísové deky, aby byl měkčí na sezení, ale ne příliš. Celý válec má
snímatelný pratelný potah, navíc s veselými obrázky ;o) Julinka z něj zatím nedosáhne nožkama na zem tak,
aby stála na patě, tak se opírá o opět doma vyrobené dřevěné stupínky. Válec s ní tedy svým způsobem
nějaký čas poroste. Stupínky navíc udrží válec na místě. Pánev ještě podkládáme třeba složenou osuškou, aby se správně naklonila.

 

Bederní opěrka na židličku : jako nejvhodnější pro správný sed se kromě Kokiny ukázala být obyčejná dřevěná židlička z  IKEA. Abychom dosáhli správného postavení pánve, bylo třeba pořídit bederní opěrku. Vyrobena je z původně polohovacího molitanového válečku. Ten jsme podélně rozřízli na půl, potáhli látkou a opatřili popruhy pro upevnění na židličku. Výškově měla židlička opět určitou rezervu, a tak i zde podkládáme zatím nožky dřevěným stupínkem. I židlička nám tak vydrží o něco déle. Stejnou bederní opěrku využíváme i v kočárku.

Klín pro leh v pozici kobry : Potřebovali jsme Julinku přimět, aby si posílila a protáhla zádové svaly, čili aby ležela na břiše a potom se na rukou zvedla do tzv. pozice kobry. U fyzioterapeutky jsme pro tuto polohu používali pofesionálně vyrobený klín z hmoty podobné molitanu potažený koženkou. Doma jsme požádali dědu, aby tento klín vyrobil ze dřeva a babička potáhla tenkým molitanem a koženkou. Tento klín nejprve využívala Jolanka, která si tzv. "seděla na zádech" ke správnému držení zad při sedu na zemi. Teď jej využívá Julinka.

Popruhy pro přichycení nožiček : Když je Julinka při hře nadšená, projeví se to zvýšením napětí svalů zejména na nožičkách. Tehdy nožičky zvedne od podložky a napne před sebe a tím se na židli či v kočárku posune pánev mírně dopředu. Sedí tedy nevhodně, s podsazenou pánví a nahrbenými zády. Aby zůstala sedět ve správné pozici, která jí nekřiví záda, potřebovali jsme nožičky přichytit, aby zůstaly vždy opřené o celé chodidlo, s patou položenou za úrovní kolene. Proto na doporučení fyzioterapeutky přichytíme nožičky k židli doma vyrobeným popruhem. Běžný popruh se sponami jsme obalili opět tenkým flísem, aby nedřel do nožiček.

 

Stoleček ke kočárku : Ten Julince vyrobil její šikovný táta. Chtěli jsme Julince pořídit originální od
Patronu, ale když jsme zjistili jak vypadá a kolik stojí, tak se tatínek rozhodl, že to zkusí sám. Originální
stolek stojí 2.570,- Kč a pojišťovna ho samozřejmě nehradí. My za ten náš dali zhruba 300,- Kč. Zbytková deska z Baumaxu,  2 hliníkové tyčky, 4 úchytky, 1 m okrajové lišty a kousek samolepící fólie, aby stoleček barevně ladil a především byl omyvatelný. Navíc se tyčky, které stolek podpírají a zároveň se zasouvají do otvorů pro hrazdu, dají sklopit (v úchytkách otočit) a tak při manipulaci se stolkem a ukládání nepřekážejí.

 

 

 

 

Další pomůcky

Výškově stavitelný stůl a sklopná čtecí deska : Aby se Julinka při hře nebo čtení nehrbila, měla by mít "práci" ideálně zhruba ve výšce očí. Abychom toho mohli dosáhnout pokud možno vždy, zadali jsme zkušenému nábytkáři výrobu stolu s výškově nastavitelnýma nohama. Ten ještě doplňujeme sklopnou deskou, takže při čtení nebo hraní s iPadem může Julinka sedět opravdu rovně. Navíc ji výše položená práce přiměje zvednout a protáhnout "lenivější" levou ručku. Sklopná čtecí deska je primárně určena lidem se zrakovým postižením, proto jsme ji na doporučení pracovnice Rané péče sehnali v Tyfloservisu.

iPad : V neposlední řadě musím zmínit i iPad jako kompenzační pomůcku, protože ho využíváme nejvíc právě při rehabilitaci jako silnou motivaci a také při zrakové stimulaci. Jak už jsem psala v úvodu, nejoblíbenější aplikace tu mají svou vlastní sekci.

 

* Topinka *

Jako poslední, ale vůbec ne nejméně důležitou uvádím naši Topinku. Ne, nemluvím o večeři, ale o našem canisterapeutickém psovi, našem novém členu smečky. Není to pomůcka, ale pomocník. Milý, veselý a spolehlivý.  A proč Topinka? No protože volat na psa na procházce: "Utopie Ultimo, ke mě!" by znělo asi dost divně. Z Utopie se stala Topi a z Topi je Topinka, především Jolančin miláček, téma číslo 1 všech jejích rozhovorů, nejoblíbenější "zábava", příjemné rozptýlení. Je skvěle vycvičená a spolehlivá, za to vděčíme organizaci Pes pro Tebe a především vynikající cvičitelce Míše Drozdové, no a hlavně nadaci Leontinka, která asistenční a vodící psy hendikepovaným hradí.

Takhle prohříváme nožičky před protahováním.... a skvěle se tak kouká na pohádku ;o)

 

 

********************************************************************************************************

Je červenec 2014, Julince je 5 let a je znát další pokrok, jak v oblasti pohybové, tak mentální. Julinka se zvládne postavit sama na nožky a tato výškově stavitelná polstrovaná lavice jí slouží jako pevná, stabilní opora. Julinka na ní má postavenou nějakou lákavou "práci" a hlavně se může o lavici opřít a zvednout se, aby na to lákadlo dosáhla. Takhle se zvedá ze sedu na patách do vysokého kleku, čímž posiluje svaly na stehnech, a když si k lavici sedne na křesílko, je schopná se o lavici opřít a postavit se na nožky. Máme z toho velkou radost. Obří beruška v pozadí je vlastně nafukovací polokoule s příjemným a pratelným potahem zakoupená v IKEA. Julince slouží jako balanční plošina k trénování rovnováhy.

 

Vestibulárnímu systému dáváme zabrat na houpačce zavěšené od stropu tak, abychom mohli houpat všemi směry, i se na ní točit. Julinka v ní napůl leží, takže nehrozí, že by vypadla. A houpání se jí moc líbí, stejně jako Jolance.

 

Díky výtěžku ze sběru vršků jsme mohli Julince koupit i cyklokočárek Dandy, který připojíte před kolo, vlastně vyměníte přední kolo běžného jízdního kola za tento kočárek a vznikne tříkolka. Vypadá to jednoduše, ale kolo se pak chová trošku jinak, než jste zvyklí, a jízdu na této tříkolce je třeba trošku natrénovat a zvyknout si na nové manévrování. Ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Jen aby ho Julinka přijala.... Jinak nemáme možnost se na kolo dostat....

 

 

Náš nejnovější pomocník - vozíček Otto Bock Avantgard Teen 2. Dnes dorazil (11.7.2014) a hned jsme ho vystavili zatěžkávací zkoušce - na procházce terénem. A obstál. Tady vidíte spokojenou uživatelku. Na Julince je znát, že si je vědoma volnějšího pohybu, většího prostoru kolem sebe. Má možnost bezprostřednějšího kontaktu s okolím. Když jsem s ní dnes s vozíčkem probíhala Kauflandem, mávala ručičkama, jako by letěla, nic jí nebránilo. Na procházce se dostane blíž k lístkům na stromech, dosáhne na kytičku, je blíž své sestřičce. Snad si to v rámci možností užije....

 

 

 

TOPlist