Založit webové stránky nebo eShop

Knihy

Knihy

Díky doporučením od lidí, kterým věřím, a kteří mi ukazují věci dobré pro život, jsem se dostala k pár knihám, které, jak si myslím, stojí za to si přečíst. Zvlášť, pokud třeba taky máte "jiné" dítě nebo nějaké trápení.

Tady je první. Hodně mi dala, hodně jsem si z ní vzala, hodně jsem pochopila. Nespasí Vás, ale může Vás naučit pár věcí, které Vám mohou podstatně ulehčit život a hlavně vylepšit pocit ze života .....

 

Cesta ke štěstí - Průvodce dobrým životem
Jehoho Svatost Dalajlama

Nakladatelství PRAGMA, 2002

"Největší duchovní světový vůdce se poprvé v životě spojil s psychiatrem, aby se s ním podělil o to, jak dosáhl své úžasné vyrovnanosti a jak my všichni můžeme nalézt stejný vnitřní klid."

Knihu jsem přečetla celou a dovolím si Vám doporučit totéž. Zde pro představu uvádím pár úryvků z knihy...

 

Soubor Dalajlámových základních myšlenek, které slouží jako podklad pro všechny jeho činy:

Víra v to, že všechny lidské bytosti jsou v podstatě dobré a laskavé.

Víra v hodnotu soucitu.

Víra v politiku laskavosti.

Víra, že všechny živé bytosti jsou si rovny.

**************************************************************

Štěstí závisí více na stavu mysli, než na vnějších okolnostech.

Náš pocit štěstí či neštěstí nemá v daném okamžiku příliš společného s konkrétními podmínkami, ale spíše je to výsledek toho, jak vnímáme naši situaci, jak spokojeni jsme s tím, co máme.

Náš pocit životní spokojenosti často závisí na tom, s kým se srovnáváme.

Stálé srovnání s těmi, kdo jsou chytřejší, krásnější nebo úspěšnější navíc rodí závist, frustraci a neštěstí. Ale stejný princip můžeme využít i pozitivním způsobem. Můžeme zvýšit svůj pocit životní spokojenosti srovnáním se s těmi, kdo jsou méně šťastní než my, pokud jde o všechno, co máme.

Úroveň životního uspokojení jednotlivce lze jednoduše zvýšit posunutím pohledu na věc a úvahami o tom, že situace by mohla být daleko horší.

Jako cvičení 5 x doplňte větu:“ Jsem rád, že nejsem....“

***********************************************************************

Čím klidnější máme mysl, čím větší mír máme v mysli, tím větší je naše schopnost žít šťastným a radostným životem.

***********************************************************************

To, co v životě hledáme, je štěstí. To je naprosto zřejmá skutečnost. Když budeme k volbám ve svém životě přistupovat s tímto předpokladem, bude pro nás snazší vzdát se věcí, které jsou pro nás nakonec škodlivé, i když nám přinášejí chvilkové potěšení.

Když stojíme před nějakým rozhodnutím, postavme otázku takto:“Přinese mi to štěstí?“ Tato prostá otázka může být mocným nástrojem, který nám pomůže zdatně zvládat všechny oblasti našeho života, nejen taková rozhodnutí, zda se ponořit do drog nebo zda si dát třetí kousek banánového dortu se šlehačkou. Poskytne nám to nový pohled na věc.

***********************************************************************

Disciplinovaný stav mysli vede ke štěstí a nedisciplinovaný k utrpení. Máme na mysli osobní disciplínu, ne takovou, kterou nám někdo nařídil.Používáme ji k překonání našich negativních vlastností.

***********************************************************************

V posledních dvou nebo třech desetiletích vznikly doslova stovky vědeckých studií naznačujících, že agrese není vrozená, a že agresivní chování je ovlivněno řadou biologických, sociálních a situačních faktorů a faktorů vlivu okolního prostředí.

Mezi oběťmi katastrof je silný sklon jednat altruisticky. Je zřejmě součástí procesu zotavování se. Vzájemná pomoc a spolupráce pomáhá předejít pozdějším psychickým problémům vyplývajícím z traumatu.

Zdá se, že děti jsou při narození naprogramovány tak, že mají v hlavě pouze jedinou myšlenku: uspokojení svých vlastních potřeb – potrava, fyzické pohodlí atd. Ale pokud tento předpoklad odsuneme stranou, ukáže se nám úplně jiný obrázek. Stejně tak snadno můžeme říct, že dítě se rodí naprogramováno jen se schopností a cílem přinášet potěšení a radost druhým. Když pozorujeme zdravé dítě, stěží můžeme popřít laskavou podstatu lidských bytostí.

Rodí se dětí, aby uspokojovaly své potřeby, nebo aby přinášely radost?

Jak jednou dospějeme k závěru, že základem přirozenosti lidských bytostí je laskavost spíše než agresivita, náš vztah k okolnímu světu se okamžitě promění. Když budeme na druhé pohlížet jako na v podstatě soucitné a nikoliv nepřátelské a sobecké, pomůže nám to uvolnit se, důvěřovat a žít snadněji. Učiní nás to šťastnějšími.

***********************************************************************

Naše každodenní existence je většinou naplněna nadějí, přestože nemáme žádnou záruku budoucnosti. NEMÁME ŽÁDNOU ZÁRUKU, ŽE ZÍTRA TOUTO DOBOU BUDEME JEŠTĚ ZDE. Ale stále pracujeme pro budoucnost čistě na základě naděje. Musíme tedy svůj čas využít co nejlépe. Věřím, že správné využití času je takovéto: pokud můžeš, služ jiným lidem, jiným cítícím bytostem. Pokud nemůžeš, alespoň jim neubližuj.

***********************************************************************

Přijetí nesobeckého životního stylu je zásadním prvkem dobrého psychického zdraví. Výzkum provedený mezi několik tisíci lidmi, kteří pravidelně pracovali jako dobrovolníci na akcích pomáhajících ostatním, odhalil, že přes 90% z nich prožívá jakousi euforii. Tito lidé rovněž v souvislosti s touto činností pociťovali určitý klid a zvýšené sebehodnocení. Nejenže tato činnost poskytuje hřejivé osobní kontakty, ale bylo také zjištěno, že klid, který pociťují tito lidé, je rovněž spojen s úlevou mnoha fyzických obtíží způsobených stresem.

***********************************************************************

Většina lidí v moderních západních společnostech má tendenci procházet životem s přesvědčením, že svět je v podstatě příjemné místo k životu, že život je v podstatě krásný, a že jsou tu dobří lidé, kteří se zaslouží, aby se jim děly samé dobré věci. Nevyhnutelný příchod utrpení tuto víru podkope a může způsobit, že je pak obtížné vést dále šťastný a užitečný život. … Protože se utrpení stane méně viditelným, není již dále nahlíženo jako základní přirozenost lidských bytostí, ale spíše jako anomálie, znamení, že se někde stala zásadní chyba, známka „selhání“ nějakého systému, porušení našeho zaručeného práva na štěstí. Tento typ myšlení v sobě obsahuje skryté nebezpečí. Pokud považujeme utrpení za něco nepřirozeného, něco, co bychom zažívat neměli, pak nejsme daleko od toho, abychom ze svého utrpení začali někoho obviňovat. Pokud jsem nešťastný, musím být „obětí“ někoho či něčeho – což je názor, který je na západě zcela běžný.

Pokud pohlížíme na utrpení jako na nepřirozený stav, abnormální podmínky, kterých se bojíme, kterým se vyhýbáme a které odmítáme, nikdy nevykořeníme příčiny našeho utrpení a nezačneme žít šťastný život.

Je důležité přijmout utrpení jako přirozenou součást lidské existence.

Odmítání přijmout utrpení jako přirozenou součást života může vést k pohledu na sebe jako na věčnou oběť a ke svalování viny na druhé, což je zaručený recept na zoufalý život.

Ale i jinak zvětšujeme svá trápení. Příliš často posilujeme svou bolest a udržujeme ji při životě tím, že si v mysli znovu a znovu promítáme své utrpení a přeháníme křivdu, kterou jsme zkusili.

Když přemýšlíme o nespravedlnosti, která se nám stala, o způsobech, kdy se k nám někdo choval nehezky a převracíme to v mysli znovu a znovu, dáváme tím vzniknout nenávisti.

… to, zda trpíme, závisí z velké části na naší reakci na danou situaci. Řekněme, že například zjistíte, že vás někdo za vašimi zády pomlouvá. Pokud reagujete na informaci, že o vás někdo špatně hovoří, negativně a s pocitem ublížení a hněvu, pak vy sami ničíte svůj klid mysli. Svou bolest jste si vytvořili vy sami…. Přestože vždy nemusíte být schopni vyhnout se ublíženým situacím, můžete pozměnit míru svého utrpení tím, jak se rozhodnete zareagovat na situaci.

***********************************************************************

Abychom dosáhli cíle, musíme na své straně vyvinout určitou akci. Musíme si opatřit potravu a potom ji sníst. To dokazuje, že dokonce i jednoduchý čin, i ten nejjednodušší cíl se dosahuje skrze akci.

**********************************************************************

O D P O R  K E  Z M Ě N Ě

Utrpení způsobované vinou je ukryto v myšlence, že jakýkoliv problém je trvalý. Ale neexistuje nic, co by nepodléhalo změně. I bolest ustupuje – problém netrvá věčně. To je pozitivní stránka změny. Negativní stránkou je to, že se bráníme změně téměř v každé oblasti života. Začátkem oprošťování se od utrpení je prozkoumání jedné z prvotních příčin: odporu ke změně.

Příliš často si například sami způsobujeme utrpení tím, že se odmítáme vzdát minulosti.

***********************************************************************

Každý z nás opakovaně prochází třemi stádii: pevně mě drž, pusť mě a nech mě o samotě…

Úrovně blízkosti se mění a období velké intimity se střídají s obdobími větší vzdálenosti.

… abychom plně využili svého potenciálu lidských bytostí, potřebujeme být schopní najít rovnováhu mezi naší potřebou blízkosti a spojení, a obdobími, kdy se musíme obrátit do svého nitra a získat pocit autonomie nutný k našemu individuálnímu vývoji.

Porozumíme-li tomuto principu, nebudeme již nikdy reagovat zděšením či panikou, když si poprvé povšimneme, že se vzdalujeme svému partnerovi – o nic víc, než když pozorujeme střídání přílivu a odlivu na mořském pobřeží.

Rostoucí vzdálenost automaticky neznamená katastrofu. Může to být i součást cyklu, který se zase vrátí a znovu  předefinuje vztah v nové formě, která vrátí či dokonce předčí intimitu existující v minulosti.

***********************************************************************

Z M Ě N A  Ú H L U  P O H L E D U

Zdá se, že často, když se objeví nějaké problémy, naše hledisko se zúží. Všechna naše pozornost se může soustředit na starosti kolem tohoto problému a my můžeme nabýt dojmu, že jsme jediní, kdo procházejí takovýmito obtížemi. To může vést k určitému sebepohlcení, které může problém velmi zintenzivnit.

Ale pokud tuto událost porovnáte s jinou větší událostí, když se na tejný problém podíváte z větší vzdálenosti, pak se vám zdá menší a méně vás pohlcuje.

I když jste na negativní situace našli nějaké kladné stránky, není to samo o sobě dostačující. Stále ještě potřebujeme tuto myšlenku upevnit. Musíte si tyto kladné stránky mnohokrát připomínat, až se  vaše pocity postupně změní.

***********************************************************************

N O V Ý  P O H L E D  N A  N E P Ř Í T E L E

Obecně řečeno našim nepřátelům nepřejeme nic dobrého. Ale i když vlastním přičiněním způsobíte, že je váš nepřítel nešťastný, co je na tom pro vás tak radostného?

Pomsta vytváří zlověstný řetězec. Když oplatíte stejné stejným, druhá osoba si to nenechá líbit, bude zase vám oplácet atd. A zvlášť pokud se to přihodí v rámci komunity, může to pokračovat z generace na generaci. Výsledkem je, že obě strany trpí. Celý smysl života se tím pokazí.

Nenávist může být největší překážkou při vzniku soucitu a štěstí.

Není větší ctností nad trpělivost, stejně jako není horší nectnost než nenávist.

Nepřítel je vlastně při nácviku trpělivosti naprosto nezbytný. Bez nepřátelské akce nemá trpělivost a tolerance možnost vzniknout. Z tohoto hlediska můžeme své nepřátele považovat za velké učitele a vážit si jich za to, že nám poskytují tuto skvělou příležitost.

Na světě je mnoho, mnoho lidí, ale jen relativně málo těch, se kterými přijdeme do kontaktu, a ještě méně těch, kteří nám způsobí nějaké problémy. Když tedy narazíte na takovou příležitost k nácviku trpělivosti a tolerance, měli byste k ní přistupovat s vděčností. Je to vzácnost.

Situace je analogická situaci člověka snažícího se harmonizovat a posílit své tělo pomocí posilovacího tréninku.

Je to spíše životní boj, který z nás dělá to, co jsme. A jsou to naši nepřátelé, kteří nás testují a poskytují nám překážky nezbytné pro náš růst.

***********************************************************************

Myslím, že musíme zesílit naši upřímnou snahu o mír. Skutečný mír, nejen pouhou nepřítomnost násilí a nepřítomnost války. Pouhé nepřítomnosti války lze dosáhnout pomocí zbraní – příkladem je zastrašení jadernými zbraněmi. Ale pouhá nepřítomnost války není upřímný, trvalý světový mír. Mír musí vycházet ze vzájemné důvěry. A protože zbraně jsou největší překážkou pro rozvoj vzájemné důvěry, domnívám se, že nyní přišel čas uvažovat o tom, jak se těchto zbraní zbavit. To je velmi důležité. Samozřejmě toho nelze dosáhnout přes noc. Myslím, že realistické je postupovat krok za krokem. Ale stejně si myslím, že konečný cíl musíme stanovit naprosto jasně: celý svět by měl být odzbrojen. Na jedné úrovni bychom tedy měli usilovat a dosažení vnitřního klidu, ale zároveň je velmi důležité usilovat i o vnější odzbrojení a mír a přispět podle svých možností alespoň troškou do mlýna. To je naše zodpovědnost.

***********************************************************************

N A L E Z E N Í  R O V N O V Á H Y

Vyvážený a obratný přístup k životu a pečlivé vyhýbání se extrémům má velkou důležitost při zvládání naší každodenní existence. Pokud jde o naše fyzické zdraví, příliš mnoho či příliš málo kterékoliv věci může mít zhoubné následky. Jemný a obratný přístup a vyhýbání se extrémům pomáhá i v duševním a emocionálním růstu. Pokud zjistíte, že přemýšlení o odvrácené straně existence, o utrpení, bolesti apod. způsobuje, že se cítíte zcela zahlceni svými problémy, pak je zde nebezpečí, že se přiblížíte k extrému. V tomto případě můžete být naprosto zbaveni odvahy, bezmocní a deprimovaní…. Za takových okolností je důležité být schopen pozvednout svou mysl uvažováním o svých úspěších, pokroku, který jste dosud učinili a dalších svých kladných vlastnostech.

Myslím, že úzkoprsé postoje vedou k mnoha různým způsobům extrémního myšlení. A to vytváří problémy… Myšlenka, že každý by měl být buddhistou, je extrémní. Lidé mají nejrůznější psychické založení. Prostřednictvím bližšího kontaktu s jinými tradicemi si uvědomujeme jejich pozitivní stránky. Je to jako návštěva restaurace – můžeme si sednout k jednomu stolu a objednat si různá jídla podle své vlastní chuti. Můžeme jíst různá jídla a nikdo se nad tím nebude pozastavovat.

***********************************************************************

N A C H Á Z E N Í  V Ý Z N A M U  V  B O L E S T I 

A  U T R P E N Í

Viktor Frankl:“Člověk je připraven a ochoten přijmout jakékoliv utrpení, jakmile a dokud je schopen v něm vidět nějaký smysl.“

Nalezení významu v utrpení je mocná metoda, která nám pomáhá vyrovnat se i s těmi nejtěžšími okamžiky v našem životě.

Čas a úsilí, které věnujeme hledání významu utrpení, se nám mnohokrát vrátí, až na nás dolehnou zlé chvíle.

Ale abychom tuto odměnu dostali, musíme začít svou cestu za významem, když se všechno daří. Strom se silnými kořeny může snést i tu nejprudší bouři, ale kořeny nemohou začít vyrůstat ve chvíli, kdy se bouře objeví na obzoru.

Je přirozené obávat se utrpení, ale utrpení pro nás rovněž může  představovat pobídku a občas v nás probudí naše nejlepší stránky.

Zatímco někdy nás utrpení posílí a zocelí, jindy může jeho hodnota spočívat v pravém opaku – zjemnit nás, učinit nás citlivějšími a laskavějšími. Bezbrannost, kterou prožíváme uprostřed svého utrpení, nás může otevřít a prohloubit naše spojení s druhými.

Cvičení tonglen:

„Nechť je  mé utrpení náhradou za utrpení všech ostatních cítících bytostí. Kéž bych byl tím, že toto prožívám, schopen zachránit všechny ostatní cítící bytosti, které by musely projít podobným utrpením.“

Pokud jednou onemocníte, praktiky a cvičení typu tonglen mohou učinit významný rozdíl v tom, jak reagujete na skutečnost, že jste onemocněli. Jde o váš vnitřní duševní postoj.

„Ať jsem tím, že zažívám tuto bolest a utrpení, schopen pomáhat ostatním lidem a zachránit druhé, kteří mohou procházet stejnou zkušeností.“

Místo, abyste své nepříjemné zkušenosti litovali, můžete na ni pohlížet jako na jakési vyznamenání. Člověk to může vnímat jako jakýsi druh příležitosti a může mít ve skutečnosti radost, protože ho konkrétní zážitek něčím obohatil.“

„Když jste si vědomi bolesti a utrpení, pomáhá vám to vyvinout si schopnost empatie, schopnost vcítit se do pocitů a utrpení jiných lidí. To zvyšuje vaši schopnost soucítit s ostatními. Jako pomoc při navazování kontaktu s ostatními má tedy utrpení jistě svou hodnotu. Naše utrpení nemusí být tak zbytečné a zlé, jak si myslíme.“

***********************************************************************

Z A C H Á Z E N Í  S  F Y Z I C K O U  B O L E S T Í

Bolest je pozoruhodný, elegantní a chytrý biologický systém, který nás varuje před poškozením našeho těla a tím nás chrání.

Nepříjemná stránka bolesti nutí celý lidský organismus vyrovnat se s problémem. Pocit bolesti, který nás vybudí a nutí celý organismus k zahájení akce. Navíc mozek uloží tuto zkušenost do paměti, a ta pak slouží jako naše ochrana v budoucnu.

Pokud jsme schopni přemýšlet o bolesti takto:“ Je to řeč, kterou nám naše tělo sděluje něco, co pro nás má životní význam, a to způsobem, jenž nejúčinněji upoutá naši pozornost,“ pak se náš postoj k bolesti začne proměňovat. A jak se náš postoj k bolesti změní, naše utrpení se zmírní.

Bolest se v utrpení mění v naší mysli. Abychom snížili utrpení z bolesti, potřebujeme se naučit rozlišovat mezi utrpením ze skutečné bolesti a utrpením, které si vytváříme svými myšlenkami na bolest.

***********************************************************************

Vědci zjistili, že dokonce i vynucený úsměv či zamračení má tendenci vyvolat odpovídající emoce štěstí či hněvu. To označuje, že když opakovaně volíme pozitivní chování, nakonec dosáhneme skutečné vnitřní proměny.“

***********************************************************************

V podstatě jsou dva druhy emocí či stavů mysli: pozitivní a negativní. Jeden způsob dělení těchto emocí spočívá v pochopení, že pozitivní emoce jsou ty, které mohou být ospravedlněny a negativní ty, které nikoliv. Např. mohou být pozitivní a negativní touhy. Touha po dosažení základních životních potřeb je pozitivním druhem touhy. Je ospravedlnitelná. Je založena na skutečnosti, že my všichni existujeme a všichni musíme přežít. A abychom přežili, potřebujeme určité věci, musíme naplnit určité své potřeby. Tento druh touhy má tedy pevný základ. A jak jsme již o tom hovořili, jsou jiné typy touhy, které jsou negativní, jako nadměrná žádostivost a chtivost. Tyto druhy touhy nejsou založeny na skutečných potřebách a často jen vytvářejí potíže a komplikují člověku život. Takové druhy tužeb jsou založeny na pouhém pocitu nespokojenosti, na pocitu, že chceme více, dokonce i když věci, které chceme, nejsou skutečně nezbytné. Tyto druhy tužeb za sebou nemají žádné skutečné důvody. Tímto způsobem můžeme tedy říci, že pozitivní emoce mají pevné a kvalitní základy a negativní emoce tyto základy postrádají.

***********************************************************************

ZACHÁZENÍ S HNĚVEM A NENÁVISTÍ

V posledních letech byly provedeny rozsáhlé studie dokumentující škodlivé fyzické účinky hněvu a nenávisti. Desítky studií dokázaly, že tyto emoce jsou významnou příčinou nemocí a předčasných úmrtí. Mají obzvlášť ničivé účinky na kardiovaskulární systém.

Pocity hněvu a nenávisti vznikají v mysli, která je trápena zklamáním či nespokojeností. Můžete se tedy předem chránit tím, že si budete budovat vnitřní spokojenost a rozvíjet laskavost a soucit. To s sebou přináší určitý klid mysli, který může pomoci předejít vzniku hněvu. A pokud už se přece jenom rozzlobíte, měli byste se svému hněvu přímo postavit, analyzovat ho a zjistit, jaké faktory daly vzniknout tomuto konkrétnímu případu hněvu či nenávisti. Pak pokračujte v analýze a zjistěte, jestli je vaše reakce odpovídající a především, zda je konstruktivní či destruktivní. A vynaložte úsilí na to, abyste vyvinuli určitou vnitřní disciplínu a kontrolu a za použití protilátek  aktivně bojujte – postavte proti těmto negativním emocím myšlenky trpělivosti a tolerance.

Když má tedy člověk tuto schopnost tolerance a trpělivosti, pak dokonce i když žije ve velmi napjatém prostředí, které je značně drsné a stresující, pak pokud je tolerantní a trpělivý, zachová si svou vyrovnanost i klid mysli.

Další výhoda reagování na obtížnou situaci trpělivostí spíše než hněvem je ta, že chráníte sami sebe před případnými nechtěnými  důsledky, které se mohou vyskytnout, pokud reagujete hněvem. Když na situaci reagujete vztekem a hněvem, nejenom, že vás to nechrání před bolestí či zraněním, které vám již bylo učiněno – k bolesti či zranění už došlo – ale navíc si ještě vytváříte příčinu pro další utrpení v budoucnosti. Ale když reagujete na ublížení trpělivostí a tolerancí, pak přestože  můžete přechodně čelit nepříjemným pocitům a bolesti, vyvarujete se potencionálně nebezpečným dlouhodobým následkům.

Člověk by neměl pohlížet na trpělivost či toleranci jako na známky slabosti nebo vzdávání se, ale spíše jako na znak síly pocházející z hluboké schopnosti zůstat pevný.

***********************************************************************

Z A C H Á Z E N Í  S Ú Z K O S T Í  A  B U D O V Á N Í  S E B E Ú C T Y

Jak se vypořádat s neurčitým strachem z nejrůznějších každodenních problémů? Rozvíjet myšlenku:“Pokud je situace či problém takového druhu, že ho lze napravit, pak je zbytečné si s tím dělat starosti. Jinými slovy, pokud existuje řešení nebo způsob, jak se z obtížné situace dostat, pak by se jí člověk neměl nechat pohltit. Správným činem je hledat řešení této situace. Je rozumnější využít energii k soustředění se na hledání řešení než na dělání si starostí s problémem.

Stejně tak pokud ze situace neexistuje řádné řešení, žádná možnost rozhodnout se, pak rovněž nemá žádný význam dělat si s tím starosti, protože s tím stejně nic nenaděláte. V tomto případě čím dříve  tuto skutečnost  přijmete, tím jednodušší to pro vás bude. Tento přístup ovšem znamená přímo se problému postavit. Jinak budete neschopni zjistit, zda daný problém má či nemá řešení.

***********************************************************************

Protilátkou k odstranění pýchy je uvažovat nad rozmanitostí oborů, o kterých nemáte ani ponětí.

***********************************************************************

Nenávidět sám sebe? Samozřejmě, že sami sebe milujeme !

Pokud je naše definice lásky založena na upřímném přání, aby někdo jiný byl šťastný, pak vlastně každý z nás miluje sám sebe – každý z nás si upřímně přeje své vlastní štěstí.

I myšlenka na sebevraždu je nakonec založena na přání této osoby zbavit se utrpení, nikoliv si ho přivodit.

Můžeme se přímo postavit sebeponižujícím myšlenkám, když si připomeneme, že bez ohledu na to, jak moc nemáme rádi některé své vlastnosti, uvnitř si všichni přejeme být šťastní a to je opravdu hluboký druh lásky.

 

 

TOPlist