Založit webové stránky nebo eShop

Hračky nehračky

Hračky nehračky

 

Asi neznám dítě, které by mělo menší zájem o hračky, než naše Julinka. Když jsme na nákupeh, nesmíme minout žádné knihkupectví, zato hračkárna i před Vánoci ji nechává zcela lhostejnou. Někteří rodiče si teď možná říkají, že by to taky brali. Ale já jsem si jistá, že ne. Neumíte si představit, jak je těžké zabavit dítě, které se bavit chce, ale motoricky to moc nezvládá a hračky ho nezajímají. Máme hodně práce a starostí, ale zábava pro Julinku je v každodenním životě náš problém číslo jedna. Z několika desítek knih vždy akceptuje pouze pár momentálně oblíbených a ty čteme několikrát za den pořád dokola. Pořád pořád pořád.... Jsem ráda, že se jí aspoň něco líbí, ale některé tituly už opravdu nemůžu ani vidět za ty zhruba tři roky každodeního čtení. Zkuste si to představit. Dokázali byste se tři roky v kuse koukat na stejný film i sedmkrát denně? Takové to je.

Julinku sice hračky nebaví, ale protože děti se učí především hrou, snažím se její pozornost čas od času přece jen nějakou hračkou upoutat. Je to důležité i zhlediska právě té motoriky. Listovat knihami umí bravurně, ale komín z 9 kostek, který kdysi celkem rychle postavila, by jí dnes dal mnohem víc práce a nejspíš by ho ani nedostavěla, protože to ji prostě nebaví, a prstíky ztratily se zájmem o hru i něco ze své obratnosti. Je třeba ručičky trénovat,aby uměly i jiný pohyb než to věčné listování.

Hračky koupené, poděděné nebo půjčené od tet z Rané péče většinou zaberou tak na 5 minut, když máme štěstí. Proto se pokouším pro Julinku vymýšlet a vyrábět nějaké hračky i sama. 

Tak například...

Od skvělé výtvarnice s nickem Tinee jsem koupila zalaminované kartičky s jejími obrázky (kromě jiného
vyrábí i pexesa), které se mi opravdu moc líbí. Nalepila jsem je na překližkové čtverečky, aby byly silnější
a lépe se Julince zvedali ze stolu, ale aby to zase neměla až tak jednoduché. Na zadní stranu jsem nalepila  magnetickou pásku, abychom mohli čtverečky využívat i při hraní si na magnetické tabulce na sklopné
desce. Obrázků je 150 a Julinka je všechny pozná. Vyrovnám jich na stůl třeba 20, požádám ji o konkrétní obrázek, ona ho najde a podá nebo hodí do kyblíku, když s hraním končíme a uklízíme po sobě. Když jí
přidržím pravou šikovnější ručku, podává i levou "lenivější", což dá mnohem víc práce, ale je to dobrý
tréning.

Na cvičení paměti jsem vyrobila kartonová otevírací okýnka. Je to už druhý prototyp. První měl velký
úspěch, ale bohužel jsme ho někde ztratili. Do velké kartonové obálky cca 30*40 cm jsem vyřezala 35
okýnek s různým směrem otevírání. Do obálky jsem pak vyrobila výměnný list s fotografiemi zvířat. Kvůli různému směru otevírání není až tak jednoduché kouknout se, kdo se kde schovává. Když si Julinka aspoň
ta oblíbená zvířátka zapamatuje, můžeme se ptát kde se které schovává a radovat se z toho, že si to
opravdu pamatuje a jistě otevře správné okénko. První model této hračky měl okýnek 20  a obrázky
kreslené. Julinka je během pár dní uměla všechny zpaměti najít. Okýnka jsou také každé jinak zdobené,
aby bylo snadnější si je zapamatovat nejen podle umístění. Je to něco jako takový zdravý adventní kalendář ;o)

 

Další hračka je zaměřena na cvičení jemné motoriky - tahací obrázky. Opět karton, pastelky a dětská zvědavost. Na gumě sešívačkou přicvaknuté obrázky se ukážou, když se Julince podaří uchopit poutko
z gumy a zatáhnout dost silně, aby se obrázek celý ukázal.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tato hračka také posiluje ručičky, stejně jako ta následující - suchozipky. Na dřevěné kostky různých
tvarů a velikostí jsem z jedné strany nalepila obrázky našeho milovaného Krtečka a z opačné strany suchý
zip, tu část s háčky. 
Na kus koberce, který velikostí odpovídá sklopné desce, jsem zezadu přišila širokou
gumu, díky které drží koberec na desce, i když Julika uchopí kostku a snaží se ji od koberce odlepit.
Opět můžu požádat, aby mi podala konkrétní obrázek. Ona ho musí najít, odlepit a podat. Kostky jsou
různě velké, tím pádem i plocha suchého zipu, a proto je odlepení různě velkých kostek různě náročné.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tuto hračku jsem vyráběla hlavně pro Jolanku. Na Duck TV ji baví "pořad" nazvaný Building Landscape.
Dítě si musí zapamatovat nějaký obrázek a pak vybírá z nabízených prvků a po paměti sestavuje obrázek dle původní předlohy.
Obvykle obsahuje 4 prvky. Například holčička a pejsek na trávníku, na nebi sluníčko. Čili dítě pak musí
vybrat holčičku, pejska, trávník a sluníčko a poskládat stejný obrázek.  Proto jsem Jolance vyrobila dvě
sady stejných obrázků vyztužených kartonem. Poskládám jí určitou scenérii, ona si ji prohlédne, pak ji zakryjeme a ona se po paměti pokouší sestavit stejnou. Julince narovnám několik obrázků na stůl, pak
ukážu jeden z druhé sady a ona na stole zkouší najít stejný.

 

Holky od své tety kdysi dostaly míčky do bazénku. Část jich používáme také na uvolnění spastických
ručiček. Julinka má míčky v míse a přerovnáváme je do druhé. Aby to nebyla taková nuda, povídáme si
o tom, jakou mají barvu a co v té barvě známe.

 

K rozvolnění ručiček také používáme poněkud neobvyklou pomůcku - jsou to gelové kuličky, které jsou
určeny  k dekoraci váz se živými rostlinami. Maličké barevné korálky se v misce zalijí vodou a nechají
nabobtnat a to se to v nich potom čvachtá ;o). Já v nich Julince vyměním vodu za teplou, aby jí neprochladly ručičky, a aby bylo "cvičení" příjemné a uvolňující. Tento nápad jsme si půjčili od tet z Rané péče.

 

 

TOPlist